10/08/2024
Včera mi facebook připomněl jednu neuvěřitelnou vzpomínku.
Před 12 roky se v jedné pracovních verzí energetické a surovinové politiky státu objevil požadavek pokračovat v průzkumech černouhelného ložiska ve Frenštátě. Průzkum = hlubinná těžba černého uhlí v omezeném rozsahu.
O rok později spadlo do ekonomických problémů, v roce 2017 zavřelo důl Paskov (podle plánu měl jet až do 2035), OKD bylo zestátněno a dnes má jediný funkční důl.
V plánech bylo za rok 2023 těžit 11 mil. tun černého uhlí v 5 dolech. Výsledek byl 1 mil. tun v jednom dole.
Dovoz v roce 2022 (2023 obdobně) byl 4,4 mil. tun černého uhlí. Spotřeba tedy poloviční, než počítala tuzemská těžba.
Na celé té energetické a surovinové koncepci bylo úžasné, jak nepočítala nebo nechtěla počítat s útlumem těžby uhlí a jeho nutnou náhradou. Přitom vesele počítala s nárůstem obnovitelných zdrojů a náhradou uhlí v teplárnách.
Trefou vedle byla také úvaha plynu jako přechodového paliva v dopravě. Aktuálně se nenabízí ani jeden plynový model.
Perličku k břidličnému plynu. Ta měla v USA v roce 2020 tvořit dle prognóz až třetinu celkové produkce, už v roce 2018 činila 2 třetiny celkové produkce.
Když se na to člověk podívá zpětně, tak jsme ztratili dekádu díky zcela absurdnímu lpění na něčem, co stejně umřelo samo dřív.