20/08/2026
Někdy už máte chuť všechno položit a skončit. Přesně tak jako včera, kdy jsem sem chtěl vložit příspěvek, ale nakonec jsem to odpískal. Jenže dnes k nám přišla paní, se kterou jsme před několika týdny řešili problém. Vyřešili jsme ho a ještě jí dali na zboží slevu.
Mrkla tehdy po očku na pult, kde ležely koka sušenky, a říkala: „Jé, tyhle mám ráda, ale dělám je domácí, donesu vám.“ Říkám: „Neblázněte, nedělejte si škodu.“ Ale ona jen mávla rukou: „I což, stejně je upeču...“
..A dneska paní opravdu přišla a donesla je. Panečku, ty jsou!
A přesně o tomhle to v té naší branži je. Je potřeba s lidmi mluvit v pohodě, bez potřeby se nad ně povyšovat. A oni vám pak tu náladu spraví i takovýmhle úžasným způsobem. Děkujeme! A já sám za sebe děkuji od srdce i za to, že jste mi tak neuvěřitelně zvedla náladu.
Za tu bandu VTS v Poštorné,
© Roman Jirota
