11/07/2021
Je mi tak nějak smutno ...
Dnes jsem byla kvůli demolicím pozvaná do Mikulčic a Moravské Nové Vsi - o tornádu před 14ti dny slyšel asi každý ...
Mluvila jsem tam s mnoha lidmi ...
Viděla jsem sice hromady trámů, ale o ty dnes nakonec nešlo...
Viděla jsem hlavně emoce : vztek,beznaděj, lítost, strach, zoufalství i smutek , smíření ....
Viděla jsem naději a lásku ...
Viděla jsem přátelství , nezištnou pomoc...
Viděla jsem spousty dobrovolníků z celé ČR ...
Viděla jsem spousty hasičů a dobrovolných hasičů , kteří pomáhají všude a všem i se svou těžkou technikou ...
Viděla jsem spoustu materiální pomoci od obyčejných lidí, od balené vody po stavební materiál ...
Viděla jsem taky ohromnou spoustu policistů, kteří hlídkují po pár metrech , včetně vjezdu a výjezdu do obcí - ne kvůli bezpečnosti , ale kvůli lidským hyenám a kvůli rabování , které zde probíhá za bílého dne ...
Neviděla jsem fotografy z novin, ani časopisů - zřejmě počet nakažených v Ázerbájdžánu je větší sólokapr...
Neviděla jsem nikde žádné politiky - zřejmě už to před volbami nenažene body ...
A hlavně jsem nikde neviděla Armádu ČR , ani její techniku - zřejmě se s rozpočtem 75,5 miliardy už vyčerpala na veledůlezitých misích v Afghánistánu či Íráku , v Kosovu, Pobaltí , zbytek sil a peněz je potřeba v Mali ... asi ...
Ti lidé , kteří během pár minut přišli o všechno ,toho viděli i neviděli mnohem víc ...
Je to jen zamyšlení - nic víc , nic míň ...
PS: Když jsem odpoledne jela z Lužic směr domov , dům se střechou a zahradou se stromy , začínalo pršet ... mají přijít bouřky ... zase ...
Je mi tak nějak smutno ....